Celebration44: Birthday & Christmas party
Line up
Toky (SK), Pietro, Paul Hawk, Liner, Mischa & Hubiss
Report
Vzpomínám, jaké to bylo kdysi. Před dvěma lety. Zima, lidí ani ne 50, ještě trochu nejisté mixy některých místních DJs, plac většinou prázdný, konec ve čtyři hodiny ráno, jelikož nebylo komu hrát. Hodně lidí tehdy o nějakém Šneckenhausu nikdy neslyšelo, pro někoho to bylo jen slovo. Ale několik kluků si usmyslelo, že to tak nenechají. Nevzdali se. Co se jim za tu dobu podařilo vytvořit, toho bylo svědky přibližně 450 účastníků vánočně narozeninové party Celebration44, která se konala v pátek 29. 12. 2000 v kyjovském klubu Šneckenhaus.
V devět večer začal se svou produkcí DJ Pietro. Úkolu se zhostil s precizností jemu vlastní. Hrál techno těsně pod hranicí 140 BPM. Intenzívní, detailní, propracované, tvrdší s velice příjemným minimalisticky experimentálním nádechem. Parket byl plný téměř okamžitě, o nějakém vytváření atmosféry ani nemluvě. Na Šneckenhausu atmosféra prostě je. Ale zpátky k Pietrovi. Právě on měl vyřešit problém, jak začít. Tak začal decentně pomaleji a to je dobře.
V jedenáct hodin totiž přišel na řadu Paul Hawk. Ty tam byly jeho dřívější experimenty typu „tvrdé techno a vokály“. Tohle bylo „tvrdé techno bez vokálů“. Teda, DJ původně sliboval nějaký „hiphop a triphop á la Portishead“. V jeho podání to však znělo jako strojově pravidelné techno. Rychlejší, temnější fatalitky a brutalitky, na kterých si Hawk kdysi tak ulítával. A teď to bylo zpátky. Stejně pozoruhodné a fascinující svou nekompromisností, jako kdysi a snad ještě o něco víc. Několik desítek nových desek se vyplatilo a sám DJ byl velice spokojen.
O půl jedné za gramce nahnali Mischu s Hubissem. Odhodlaní ke všemu se pustili do tvrdého a rychlého X-beatS techna. Už sám začátek jejich setu mluvil za vše: typický syntezátorový, kosmicky velký prostor s následnou explozí ďábelsky znějící beatové linky. Kluci si dávali záležet na nejrůznějších pasážích. Ať už přímo z desky či „uměle“ přes korekce, to jim bylo jedno. Přesné mixy, neúnavně tepající rytmus plynoucí dál a dál… X-beatS se prostě vytáhli. Opět dali najevo, že mají rádi Šneckenhaus a Šneckenhaus má rád je.
Deset minut po druhé ráno se k mixu postavil DJ Toky, dlouho očekávaná „návštěva od sousedů“. Šlo o techno, stejně energické a nadupané, jako hráli jeho předchůdci. Změna však byla poznat na mixech. Třeba Mischa s Hubissem při mixu vytočili z korekcí parádní pasáž. Toky hrál po svém. Monotón, pak bác a jela další deska. Úderné a nepřístupné. Set byl ze začátku ukázkově nabitý, ale časem jakoby se rychle vyčerpal. Bylo to taky trochu poznat na reakcích tancujících, které poněkud ochladly.
Publikum si to však snad ani nestihlo uvědomit, protože po čtvrté ráno se do toho pustil DJ Liner. Rozjel klasicky znějící techno s výraznými bezbeatovými úseky. Mnohým se v oku zaleskla nostalgická slza, neboť právě takovýmto hraním byli (a jsou) pověstní DJs legendami opředené břeclavské Dance Hall Koruny. Acidově řvavé, uši drásající výšky, intenzívní a podmanivé středy, hromové basy, dunivé exploze beatů otřásající celou budovou, tak hrávali DJs na Koruně. Liner je jedním z nich. Ve Šneckenhausu nám opět ukázal, jak se to má opravdu dělat.
Nemá smysl rozebírat velkoplošnou projekci, pódia pro tanečníky, masivní strobo show či další věci. To vše už ke Šneckenhausu patří. Novinkou však byla zvuková aparatura na vyvýšeném pódiu. Za zmínku stojí zde nepříliš časté dekorace, tentokrát převážně hvězdičky či snad vločky všech možných tvarů. Přehlédnout nešla ani vylepšená světelná výbava. Jako bonus bylo k dostání CD namixované Mischou a Hubissem. Rozprodané bylo prakticky během dvou hodin.
A ještě u jedné věci bych se měl zastavit. O půl dvanácté se mi podařilo zjistit, že přítomno je zhruba 450 lidí a další už se vpouštět nebudou(!!!). Taky proto vypadal Šneckenhaus zvenku jako sauna – z otevřených oken se ven valila pára v pozoruhodném objemu. Tancovat se dalo vydržet pár minut, pak se člověk totálně omlácený raději poroučel ven. A prodrat se ven, potažmo dovnitř, to dalo taky pěknou práci. Tuhle jedinou potíž se pořadatelé rozhodli řešit silně limitovaným počtem vstupenek na další akci. Kdyby alespoň venku nepršelo (později se sněhem a pak už jen sněžilo), dalo by se tancovat i venku, kde by se určitě bavili i ti, kteří se nedostali dovnitř. Ale větru dešti neporučíš. Takže jen 9/10 – málo místa dělá hodně. Jinak si není na co stěžovat. Dokonce i ty změny v playlistu doslova na poslední chvíli se daly jakž takž překousnout.
Jo jo, už to zkrátka není, co to bývalo. Ani ne padesát lidí, konec ve čtyři ráno, protože nebylo komu hrát, ze světel akorát pár stroboskopů, prázdný parket… Kde jsou ty staré časy…
Text: Kryton
Fotky: Earl