Line up

Marquis, Liner, Sayko
Live: Elektrabel

Report

Šlo o druhou ze tří prázdninových akcí Clubgroove, pořádaných v kyjovském klubu Šneckenhaus. Všechny tři party se měly původně nést v klubovém duchu. Jenže už ta první se od všech očekávání trochu lišila a její druhé pokračování na tom nebylo o moc hůř.

Jako první začal hrát někdy kolem půl devátou břeclavský DJ Say Co. Šlo o breakbeat, který měl znít hlavně k poslechu, protože se všichni teprve scházeli. Nicméně to kvalitě a hlavně líbivosti tohoto asi hodinového setu neubralo ani špetku. To hlavní mělo sice teprve přijít, ale jak už sám více než podařený úvod dával tušit, měli jsme se na co těšit.

Před půl desátou lámané rytmy začaly pozvolna utichat, až se nakonec definitivně ztratily v temně industriálním úvodu setu břeclavského live-act projektu Elektrabel. Úvodní zdání mírně klamalo, neboť po chvilce se industriální prvky vytratily a zůstalo techno. Čisté a příjemné, lehké, vznášející se a podmaňující si každého, k němuž se doneslo. Melodické a zároveň rytmické takovým způsobem, že to snad ani nemohlo být lepší. (Jak se později ukázalo, opak byl pravdou J )

Tahle “sametová extáze” trvala zhruba tři čtvrtě hodiny. Pak přišlo překvapení: k projektu Elektrabel se přidal DJ Say Co. Klasika “černě kulatých placek” se snoubila s technologií “myši a monitoru”. Hudba doznala změny jen velice pozvolna. Bylo to tanečnější díky Say Covým deskám, ale naštěstí to nic neztratilo z původní melodičnosti dodávané Elektrabelem. Zároveň však nebylo poznat, kdy hraje deska a kdy počítač, což samo o sobě ukazuje jednak na Say Cův výběr vinylů, jednak na velice šťavnaté plody komunikace mezi oběma hrajícími. Nedočkali jsme se ani žádných podivně znějících či až moc rychlých mixů. Celý set byl krásně jednolitý a plynulý, bez jakýchkoliv záseků. Bylo to, jako když se díváte na dno křišťálově čistého lesního potůčku a pozorujete, jak ta čistá voda krásně odtéká… Tohle bylo zcela jednoznačně jedno z nejlepších vystoupení, jaké jsme kdy mohli ve Šneckenhausu slyšet.

Nic netrvá věčně a tak se ve tři čtvrtě na půlnoc za tři gramce postavili Paul Hawk a DJ Mischa jako DJ team. Pánové si až překvapivě rozuměli. Mírně rychlejší, svižné techno je společné pro oba. Hawk se postaral o poněkud tvrdší stylové zaměření, Mischa přidal třetí desku do mixu a výsledek zněl opravdu pozoruhodně. Že by dílo štěstěny? Kdo ví. Optimisticky doufejme, že ne. Protože pokud ano, pak by tenhle skvělý set byl navždy ztracený. Je sice pravda, že může být o to vzácnější, ale přece jen by bylo lepší, kdyby tihle pánové DJové na svou spolupráci nezanevřeli. Protože jejich první (a snad ne poslední) hraní se jim opravdu podařilo.

V jednu ráno začal hrát DJ Liner. Kvalita jako vždy. Rychlejší roztancované techno s přesně sedícími mixy. I když to tentokrát nebyl nejlepší set za celou party, nutno říct, že Liner umí a dokazuje nám to zas a znova. Jinými slovy tenhle človíček patří mezi lidi, kteří prostě nikdy nezklamou.

Po druhé hodině Linera vystřídal DJ Marquis. Jeho set byl s napětím očekáván a nebudu se příliš mýlit ve tvrzení, že všechna očekávání víc než předčil. Všichni jeho předchůdci se drželi rychlejších rytmů, on se však odvážil trošku zpomalit. To byla voda na jeho mlýn. Techno sice pomalejší (někde těsně pod 140 BPM), ale o to intenzivnější ve svém působení na lidi. Nešlo jen tak sedět a neposlouchat. Hudba si našla všechny a všude. Ne moc rychlá, tak nějak tajemná a lákající, provokativní a zvláštní. Po tomhle výborném setu jsem zaslechl názory, že Marquis zahrál líp než Liner. Marquis byl taky chválen, že prý se od svého posledního setu hodně hodně zlepšil a někteří jej dokonce porovnávali se samotným Tokym a Marquis z toho nevyšel vůbec špatně, právě naopak.

Nějak kolem třetí ráno se k Marquisovi přidal Liner a hráli nějakou chvíli spolu v týmu. Hudba už zůstala pomalejší (až do konce party), ale vůbec to neškodilo. Už to sice nebylo tím svým způsobem zvláštní, jako když hrál Marquis sám, ale za poslech to rozhodně stálo. Nadcházející ráno si však začalo postupně vybírat svou daň a tak nakonec DJ Liner za mixpultem osaměl a dovedl nás do konce, který nastal o půl šesté.

Celkově byla tato akce úspěšná, úspěšnější než její první díl (i když v dalších řádcích tomu možná budu trochu protiřečit). Dostavilo se 280 lidí, kteří se nepochybně bavili. I animace na plátně, které jsme viděli minule, nám zůstaly. A objevil jsem taky nějakou cedulku “bodypainting, cena kolem 50 Kč”, kolem které se motalo pár lidí. Takže i takováhle novinka nás tady (mile) překvapila.

Ale jednu věc přece jen můžu vytknout. Po půlnoci nadobro zhasnul stroboskop, jediný zdroj světla, který uvnitř byl. Uvnitř nastala více méně tma a dál se museli všichni spokojit jen s animacemi, které sice nebyly ani trochu špatné, ale přece jenom blikající stroboskop nenahradí. Škoda, že pořadatelé neměli nic v záloze pro takové případy. Ale věřím, že příště se to už nestane.

Závěrem můžu říct jediné. Byla to jedna z nejlepších akcí (tedy až na nějaké maličkosti, z nichž nejpodstatnější je onen zmiňovaný stroboskop) kyjovského Šneckenhausu, to je jasné všem, kteří tam byli. A všichni, kteří poslouchali, taky vědí, že co se kvality hudební stránky týče, šlo o opravdu jednu z nejlepších akcí. Takže verdikt zní: 9/10

Text: Kryton