Line up

Muzzy, Vik, Paul Hawk, Miss Renny, Liner

Report

Akce Tekloop se konala v pátek 24. září. Vypravil jsem se na ni hlavně kvůli mému favoritu, Paulu Hawkovi. S očekáváním mírně podprůměrné akce (tak čtyři z deseti) jsem do Kyjova dorazil kolem osmé hodiny večerní. Tehdy jsem ještě netušil, že má očekávání budou asi dvojnásobně naplněna. Nejdřív jsme s kamarády trochu pokecali v letní zahradě, která je jako stvořená pro pěstování zeleniny, a pár minut po deváté to konečně vypuklo.

Ze začátku si do gramců rýpnul skoro každý, kdo šel okolo, jenže asi za pět minut dorazili Vik s Muzzym a nebylo ani čtvrt na deset, když se právě Muzzy postavil za mix. Nevysoký, vysmátý střízlík s copánkem, prostě DJ Muzzy. Čekal jsem od něj pohodový house stejně jako mí kamarádi, a stejně jako oni jsem byl celkem překvapen. Vůbec mi to nepřipadalo pohodové. Rytmus kolem 130 BPM mi přímo vnucoval něco jako „Pojď pařit“. Ne moc pomalé, aby to nenudilo, ne moc rychlé, aby to neunavilo. Set na začátekjako stvořený lidi krásně rozehřál. Nádherně uvolněný rytmus pulzoval nejen v reprobednách, ale taky v mé hrudi a květnaté samply mě osvěžovaly jako vlahý, letní, drobný deštík. Muzzy nám ukázal nový, jiný a velmi zajímavý způsob, jak se dívat na house.

Po jedenácté hodině Muzzyho vystřídal DJ Vik. Lidi si snad rozdílu ani nevšimli, mně to ale připadalo takové více pohodové. Dobře se to poslouchalo, i když se mi to zdálo takové víc sušší. Tento názor jsem však asi sdílel sám, protože už tak dost rozjetí lidi na parketu začali místy i vřískat. Takže abych Vika shrnul, mě moc nezaujal. Ale to ještě neznamená, že někomu jinému by se nelíbil, protože Vik opravdu umí.

Po Vikově houseu nastoupilo dupavé techno made in Paul Hawk. A právě Paul Hawk vyvolal první větší „hudební orgasmus“. Když se roztočil jeden z vinylů od Jeffa Millse, lidi šíleli. Nemám slov, abych to popsal. Prchavý, jedinečný okamžik hudební extáze, který odezněl s dalším následujícím mixem. Ta prchavost a jedinečnost sice není na místě, protože takových vrcholů pak přišlo ještě několik, ale žádný z nich se už nevyrovnal tomuhle orgasmu, tedy až na jednu výjimku. Můžu říct, že tenhle technicky bezchybný set byl zatím asi tím nejlepším, co jsem od Paula Hawka slyšel (a jeho setů jsem slyšel celkem dost). Sám DJ byl zřejmě velmi podobného názoru, o čemž mě přesvědčil jeho úsměv a dobrá nálada, kterou u něj zaznamenávám, když je s něčím opravdu spokojený. Na druhou stranu ale musím připustit, že ke konci tohoto setu se lidi začali pomalu trousit z parketu pryč. Snad únava, snad jim to už připadalo monotónní, ne-li nudné.

Ať už tak či tak, Hawkovu dupárnu vystřídala kolem půl třetí Miss Reny. Její deep house dostal podle mě poněkud nevděčnou roli. Před Renčou znělo Hawkovo místy poněkud brainwashingové techno a po ní měl přijít DJ Liner, místní (figurka) hvězda (s dobrou trávou). Někdo si chtěl počkat na Linera, někdo se šel po Hawkově nářezu vyvětrat ven, jako jsem to udělal i já. Ale i tak nehrála Miss Reny pro prázdný plac. Poklidný house vhodný na odpočinek. Jenže všeho moc škodí, a tak jsem začal, omámen poklidným rytmem, po chvilce dřímat. No jo, prostě odpočinek.

Co mě ale probralo, byl fakt, že se před půl čtvrtou kolem Miss Reny začal motat kdosi v bílém tričku. No a když se s Renčou vyměnili u mixu, to už jsem nevydržel a začal se vyptávat. Ke svému překvapení jsem zjistil, že to není nikdo jiný než Enter the K, což mi pak potvrdila i jedna deska, kterou znám jen z jeho mixů. A právě ta vyvolala druhý hudební orgasmus. Bylo to snad ještě lepší, než když Paul Hawk hrál Jeffa Millse. Ti kdo tam byli, ti vědí, jak nepopsatelné to v tu chvíli bylo. K Enterovi není co dodat. Můžu snad jen škodolibě připomenout, že dvakrát zněl jeho mix opravdu divně, nad čímž sám DJ jen rozmrzele a znechuceně zavrtěl hlavou.

Po čtvrté hodině ráno nastal konečně Linerův čas. Chvíli mu to sice trvalo, ale asi za půl hodiny se Liner docela dobře rozehrál a pak už to smažil tak, jak to umí snad jen on. Stinnou stránkou byla vcelku pozdní hodina, takže lidi už byli celkem utahaní no a já nakonec taky. Plac sice prázdný nebyl, ale i tak jsem se raději v pět hodin ráno vydal na autobus.

Jak shrnout celou party? Akce ve Šneckenhausu většinou končily tak kolem třetí či čtvrté hodiny ranní a tentokrát jsem odešel ještě před koncem, což je podle mě úspěch. O lidi taky nouze nebyla, jak tomu bývalo dřív. Podle mě to byla zatím nejlepší party v kyjovském Šneckenhausu, takže nezbývá než dodat, aby pořadatelé neusnuli na vavřínech. Mám-li citovat jednoho mého kamaráda, bylo to lepší, než jsem čekal. Takže Kyjovu se snad konečně blýská na lepší časy.

Text: Kryton