Autor: Josef Kyněra

Line up

Toky (SK), Pietro, Paul Hawk, Liner, Mischa & Hubiss

Report

Vzpomínám, jaké to bylo kdysi. Před dvěma lety. Zima, lidí ani ne 50, ještě trochu nejisté mixy některých místních DJs, plac většinou prázdný, konec ve čtyři hodiny ráno, jelikož nebylo komu hrát. Hodně lidí tehdy o nějakém Šneckenhausu nikdy neslyšelo, pro někoho to bylo jen slovo. Ale několik kluků si usmyslelo, že to tak nenechají. Nevzdali se. Co se jim za tu dobu podařilo vytvořit, toho bylo svědky přibližně 450 účastníků vánočně narozeninové party Celebration44, která se konala v pátek 29. 12. 2000 v kyjovském klubu Šneckenhaus.

V devět večer začal se svou produkcí DJ Pietro. Úkolu se zhostil s precizností jemu vlastní. Hrál techno těsně pod hranicí 140 BPM. Intenzívní, detailní, propracované, tvrdší s velice příjemným minimalisticky experimentálním nádechem. Parket byl plný téměř okamžitě, o nějakém vytváření atmosféry ani nemluvě. Na Šneckenhausu atmosféra prostě je. Ale zpátky k Pietrovi. Právě on měl vyřešit problém, jak začít. Tak začal decentně pomaleji a to je dobře.

V jedenáct hodin totiž přišel na řadu Paul Hawk. Ty tam byly jeho dřívější experimenty typu „tvrdé techno a vokály“. Tohle bylo „tvrdé techno bez vokálů“. Teda, DJ původně sliboval nějaký „hiphop a triphop á la Portishead“. V jeho podání to však znělo jako strojově pravidelné techno. Rychlejší, temnější fatalitky a brutalitky, na kterých si Hawk kdysi tak ulítával. A teď to bylo zpátky. Stejně pozoruhodné a fascinující svou nekompromisností, jako kdysi a snad ještě o něco víc. Několik desítek nových desek se vyplatilo a sám DJ byl velice spokojen.

O půl jedné za gramce nahnali Mischu s Hubissem. Odhodlaní ke všemu se pustili do tvrdého a rychlého X-beatS techna. Už sám začátek jejich setu mluvil za vše: typický syntezátorový, kosmicky velký prostor s následnou explozí ďábelsky znějící beatové linky. Kluci si dávali záležet na nejrůznějších pasážích. Ať už přímo z desky či „uměle“ přes korekce, to jim bylo jedno. Přesné mixy, neúnavně tepající rytmus plynoucí dál a dál… X-beatS se prostě vytáhli. Opět dali najevo, že mají rádi Šneckenhaus a Šneckenhaus má rád je.

Deset minut po druhé ráno se k mixu postavil DJ Toky, dlouho očekávaná „návštěva od sousedů“. Šlo o techno, stejně energické a nadupané, jako hráli jeho předchůdci. Změna však byla poznat na mixech. Třeba Mischa s Hubissem při mixu vytočili z korekcí parádní pasáž. Toky hrál po svém. Monotón, pak bác a jela další deska. Úderné a nepřístupné. Set byl ze začátku ukázkově nabitý, ale časem jakoby se rychle vyčerpal. Bylo to taky trochu poznat na reakcích tancujících, které poněkud ochladly.

Publikum si to však snad ani nestihlo uvědomit, protože po čtvrté ráno se do toho pustil DJ Liner. Rozjel klasicky znějící techno s výraznými bezbeatovými úseky. Mnohým se v oku zaleskla nostalgická slza, neboť právě takovýmto hraním byli (a jsou) pověstní DJs legendami opředené břeclavské Dance Hall Koruny. Acidově řvavé, uši drásající výšky, intenzívní a podmanivé středy, hromové basy, dunivé exploze beatů otřásající celou budovou, tak hrávali DJs na Koruně. Liner je jedním z nich. Ve Šneckenhausu nám opět ukázal, jak se to má opravdu dělat.

Nemá smysl rozebírat velkoplošnou projekci, pódia pro tanečníky, masivní strobo show či další věci. To vše už ke Šneckenhausu patří. Novinkou však byla zvuková aparatura na vyvýšeném pódiu. Za zmínku stojí zde nepříliš časté dekorace, tentokrát převážně hvězdičky či snad vločky všech možných tvarů. Přehlédnout nešla ani vylepšená světelná výbava. Jako bonus bylo k dostání CD namixované Mischou a Hubissem. Rozprodané bylo prakticky během dvou hodin.

A ještě u jedné věci bych se měl zastavit. O půl dvanácté se mi podařilo zjistit, že přítomno je zhruba 450 lidí a další už se vpouštět nebudou(!!!). Taky proto vypadal Šneckenhaus zvenku jako sauna – z otevřených oken se ven valila pára v pozoruhodném objemu. Tancovat se dalo vydržet pár minut, pak se člověk totálně omlácený raději poroučel ven. A prodrat se ven, potažmo dovnitř, to dalo taky pěknou práci. Tuhle jedinou potíž se pořadatelé rozhodli řešit silně limitovaným počtem vstupenek na další akci. Kdyby alespoň venku nepršelo (později se sněhem a pak už jen sněžilo), dalo by se tancovat i venku, kde by se určitě bavili i ti, kteří se nedostali dovnitř. Ale větru dešti neporučíš. Takže jen 9/10 – málo místa dělá hodně. Jinak si není na co stěžovat. Dokonce i ty změny v playlistu doslova na poslední chvíli se daly jakž takž překousnout.

Jo jo, už to zkrátka není, co to bývalo. Ani ne padesát lidí, konec ve čtyři ráno, protože nebylo komu hrát, ze světel akorát pár stroboskopů, prázdný parket… Kde jsou ty staré časy…

Text: Kryton
Fotky: Earl

Line up

Tibor (SK), Svetlux (SK), Paul Hawk, Liner

Report

Šlo o zatím poslední akci kyjovského klubu Šneckenhaus, která se odehrála 27. října. První tóny se zevnitř začaly ozývat už od 20.45 h. To už se před budovou začalo scházet osazenstvo a podle množství to vypadalo velice slibně. Všichni si začínali netrpělivě podupávat, než nás od 21.15 h. začali konečně pouštět.

Za mixem už stál DJ Liner a “pral to tam horký”. Parket čekal na zaplnění jen tolik minut, že byste to spočítaly na prstech jedné ruky. Z velice slibně znějící aparatury (taková tady prý ještě nebyla se ozývalo velmi solidní, dupavé a nadupané techno. Jinými slovy, Liner měl začít a taky začal. Do půl hodiny nebylo k hnutí. Šneckenhaus se otřásal v základech nejen pod stále přibývajícím náporem tancechtivé mládeže, ale i pod tíhou drtivých Linerových beatů. Nebyla to žádná uspávačka, Kterou tenhle človíček předvádí, když hraje ke konci. Tohle byl čistý nářez, jaký se dá slyšet jen u sound44 a jejich rezidentních DJs. Prostě, Liner se s tím fakt moc nepáral a lidem se to hodně líbilo.

Takže když před jedenáctou večerní přišel DJ Tibor (a za pár minut taky začal hrát), to co viděl, se mu zřejmě zamlouvalo. Hrál – jak jinak – techno. Někteří od něj očekávali něco zajímavějšího, co se mixů týče. Ty zněly naprosto … normálně, jednoduše a čistě. Jedna deska skončila a prostě hrála druhá. Žádná zajímavě přehozená smyčka či obdobné kejkle, zkrátka nic. Ale co chybělo mixům, to nám Tibor minimálně dvakrát vynahradil na deskách, které hrál. Bylo to techno, temné, klidně znějící, monotónní takovým způsobem, že nešlo odolat a nekřičet u toho. Zvláštní hudba.

Subjektivně neopakovatelná, ale zároveň tak tuctová, až vyvolala pocit, že jí můžete slyšet na každém rohu. A snad tohle způsobilo, že jediné místo, kde se dalo více méně pařit, byly buď u baru nebo venku. Na place bylo v těch chvílích hodně náročné vydupat vydupat si místo k tanci a i tak si člověk po pěti minutách připadal jako fackovací panák. Bylo zkrátka narváno.

Nějak kolem jedné ráno střídal Tibora Svet-lux. Hudebně šlo o pestřejší výběr desek, ale zase jen to techno. Docela se to blížilo tomu, co před chvílí předváděl Tibor (asi už jsou oba krajané). Už to sice nebylo tak uchvacující, jako Tiborův set, ale mělo to hodně do sebe. Pestré mixy prozrazovaly, že DJ se v tom vážně vyžívá. Což byla nejspíš pravda, protože jinak by se to lidem pravděpodobně nelíbilo a tím pádem by parket nemohl zůstat tak přeplněný, jako byl.

Pár minut po tři čtvrtě na čtyři přebral žezlo druhý zdejší resident, Paul Hawk. Zřejmě ovlivněn celkovou atmosférou nevěnoval se svému experimentování typu “tvrdé techno plus do toho vokály”, ale dle hesle “kuj železo, dokud je žhavé” se do toho pustil pěkně postaru. Roztočil kdejakého toho Surgeona i další starší ale přesto stále stoprocentní hity. Samozřejmě, že nemohl vynechat ani pár nových věcí, které si pořídil teprve nedávno. Jenže to už se pomalu blížilo ráno a dav začal poněkud řídnout.

Takže si to shrneme. Slušný zvuk, slušná atmosféra, slušná hudba, slušná party. Dostavilo se hodně lidi (tedy více než 350, což je momentálně rekordní počet), kteří potkali hodně jiných lidí a všichni dohromady se zcela jistě hodně hodně dobře bavili. Přišli i dokonce takoví, které nikdo nečekal, jelikož měli být někde jinde. Ale z jejich přítomnosti mělo hodně lidí radost. Slibovaný stánek “bodypainting” se sice nakonec nekonal, ale na druhou stranu nikomu snad nechyběl. S animaci byly taky drobné potíže, fungovaly až od čtvrt na jednu, čili v podstatě od poloviny akce. Jenže ani tohle nebyl takový problém, který by někdo nepřežil. Navíc místní stroboskopy jsou více než dostačující. Je také pravda, že zde nebylo skoro k hnutí. Ale to vlastně ani takový zápor není, navíc uvážíme-li, že jestli to takhle půjde dál, kluci se sound44 se nejspíš poohlédnou po novém a větším prostoru.

Slovo závěrem. Sice se pár maličkostí podělalo, to však nic nemění na faktu, že šlo o jednu z nejlepších akcí kyjovského Šneckenhausu. Na tom trvám. 10/10.

Text: Kryton
Fotky: Remaze

Line up

Carpy, Paul Hawk, Hubiss
Live: XcentriX

Report

Byla to poslední ze seriálu tří prázdninových akcí Clubgroove, která se konala v kyjovském Šneckenhausu. Původně se měly všechny tři akce odehrávat v duchu malého klubu, čemuž svědčil počet ohlášených DJů. Protože se však obě předchozí akce velice vydařily, obávám se, že očekávání se tentokrát nenaplnila. Tedy vlastně naplnila, ale jinak, než se čekalo.

Jako první hráli od devíti DJ team Mischa & Hubiss. Šlo samozřejmě o svižnější, lehce stravitelné techno (pro Šneckenhaus i pro Mischu s Hubissem typické). Plac se začínal pomalu plnit a pánové DJové lidi hezky rozehřívali. Vypadali sice oba unaveně, ale snažili se a docela jim to šlo. (Tihle dva to tady mají asi fakt rádi… J ) Největší ovace sklidili, když hráli CJ Bollanda a Underworldy. Právě Born Slippy byla jejich poslední deska, po které se oba začali tvářit velice spokojeně. Není snad třeba dodávat, že spokojeně vypadali i lidi na parketu.

Po jedenácté hodině přišel na řadu brněnský DJ Carpy. Hrál – co jiného než house. Takový ten typicky brněnský groovy house, který však známe v lepším podání od jeho kolegů, jmenovitě např. od Koaly. Nebylo to sice špatné, ale parket znatelně osiřel. Nutno ale říct, že těch několik na place osamocených pařmenů si tenhle set fakt užilo.

V jednu hodinu po půlnoci začal Paul Hawk se svým special DJ setem ze tří gramců a počítače. Jakoby právě na tohle všichni čekali. Před tím house a poloprázdný plac, nyní techno ve speciálním podání a plac téměř plný. Začátek tohoto setu zněl tak, že všem bylo naprosto jasné, proč rezidenta ve Šneckenhausu dělá právě Paul Hawk. Postupem času to však nějak opadlo. Jakoby začátek naznačoval, jaké to asi bude, a pak se to změnilo. Zvrhlo se to totálně jinam, než by se dalo čekat. Ne že by to bylo špatné, parket byl stále plný a lidi se bavili, ale zkrátka už nikdy to nebylo takové, jako na začátku setu. Škoda. Paul Hawk trochu experimentuje s hudebními styly, takže doufejme, že to dobře dopadne.

Ve tři ráno se dostal ke gramcům DJ Liner. Původně měli hrát XcentriX, ale Peter Pea se omluvil, že mu bylo špatně. Takže hrála jen dostavivší se půlka, tedy Liner sám. Je zvláštní, jak tenhle člověk hraje. Takhle k ránu se většinou líbí víc, než když hraje ze začátku. Že by jeho styl hraní odpovídal právě této době? Tentokrát jsme si vyslechli středně rychlé, mírně náročnější, ale dobře taneční techno. Každopádně čas začal pomalu odpovídat počtu přítomných. A Liner dokázal zařídit, že na parketu to téměř nebylo poznat.

Liner si však zahrál jen hodinu (prý mu bylo špatně), pak jej vystřídal Soldik se svými polámanými beaty. Zajímavý rychlejší jungle nejen k poslechu, ale i k tanci, jak bylo na poloprázdném parketu vidět. Nebýt pozdní hodiny, lidí by bylo určitě víc. Po Soldikovi si ještě střihnul svou půlhodinku jakýsi kdosi odkudsi z Blanska a jestli se pořadatelům líbil, určitě jej ještě uslyšíme.

Celkově tato akce budila menší dojem, než její dvě starší sestry. Dostavilo se “jen” kolem dvou set lidí. Na druhou stranu bylo víc místa na paření. Pódia jak jinak než byla, ani animace nám nesebrali. Je sice pravda, že asi v půlce akce zhasly a už se nerozsvítily, ale co už s tím. Stroboskopů (a světel vůbec) bylo dost a tak se nikdo při tanci nenudil. A opět byl přítomen stánek “bodypainting”, který se zřejmě stane součástí Šneckenhausovských pařeb nastálo. Teď už opravdu nevím, co bych měl ještě dodat. 8/10.

Text: Kryton

Line up

Marquis, Liner, Sayko
Live: Elektrabel

Report

Šlo o druhou ze tří prázdninových akcí Clubgroove, pořádaných v kyjovském klubu Šneckenhaus. Všechny tři party se měly původně nést v klubovém duchu. Jenže už ta první se od všech očekávání trochu lišila a její druhé pokračování na tom nebylo o moc hůř.

Jako první začal hrát někdy kolem půl devátou břeclavský DJ Say Co. Šlo o breakbeat, který měl znít hlavně k poslechu, protože se všichni teprve scházeli. Nicméně to kvalitě a hlavně líbivosti tohoto asi hodinového setu neubralo ani špetku. To hlavní mělo sice teprve přijít, ale jak už sám více než podařený úvod dával tušit, měli jsme se na co těšit.

Před půl desátou lámané rytmy začaly pozvolna utichat, až se nakonec definitivně ztratily v temně industriálním úvodu setu břeclavského live-act projektu Elektrabel. Úvodní zdání mírně klamalo, neboť po chvilce se industriální prvky vytratily a zůstalo techno. Čisté a příjemné, lehké, vznášející se a podmaňující si každého, k němuž se doneslo. Melodické a zároveň rytmické takovým způsobem, že to snad ani nemohlo být lepší. (Jak se později ukázalo, opak byl pravdou J )

Tahle “sametová extáze” trvala zhruba tři čtvrtě hodiny. Pak přišlo překvapení: k projektu Elektrabel se přidal DJ Say Co. Klasika “černě kulatých placek” se snoubila s technologií “myši a monitoru”. Hudba doznala změny jen velice pozvolna. Bylo to tanečnější díky Say Covým deskám, ale naštěstí to nic neztratilo z původní melodičnosti dodávané Elektrabelem. Zároveň však nebylo poznat, kdy hraje deska a kdy počítač, což samo o sobě ukazuje jednak na Say Cův výběr vinylů, jednak na velice šťavnaté plody komunikace mezi oběma hrajícími. Nedočkali jsme se ani žádných podivně znějících či až moc rychlých mixů. Celý set byl krásně jednolitý a plynulý, bez jakýchkoliv záseků. Bylo to, jako když se díváte na dno křišťálově čistého lesního potůčku a pozorujete, jak ta čistá voda krásně odtéká… Tohle bylo zcela jednoznačně jedno z nejlepších vystoupení, jaké jsme kdy mohli ve Šneckenhausu slyšet.

Nic netrvá věčně a tak se ve tři čtvrtě na půlnoc za tři gramce postavili Paul Hawk a DJ Mischa jako DJ team. Pánové si až překvapivě rozuměli. Mírně rychlejší, svižné techno je společné pro oba. Hawk se postaral o poněkud tvrdší stylové zaměření, Mischa přidal třetí desku do mixu a výsledek zněl opravdu pozoruhodně. Že by dílo štěstěny? Kdo ví. Optimisticky doufejme, že ne. Protože pokud ano, pak by tenhle skvělý set byl navždy ztracený. Je sice pravda, že může být o to vzácnější, ale přece jen by bylo lepší, kdyby tihle pánové DJové na svou spolupráci nezanevřeli. Protože jejich první (a snad ne poslední) hraní se jim opravdu podařilo.

V jednu ráno začal hrát DJ Liner. Kvalita jako vždy. Rychlejší roztancované techno s přesně sedícími mixy. I když to tentokrát nebyl nejlepší set za celou party, nutno říct, že Liner umí a dokazuje nám to zas a znova. Jinými slovy tenhle človíček patří mezi lidi, kteří prostě nikdy nezklamou.

Po druhé hodině Linera vystřídal DJ Marquis. Jeho set byl s napětím očekáván a nebudu se příliš mýlit ve tvrzení, že všechna očekávání víc než předčil. Všichni jeho předchůdci se drželi rychlejších rytmů, on se však odvážil trošku zpomalit. To byla voda na jeho mlýn. Techno sice pomalejší (někde těsně pod 140 BPM), ale o to intenzivnější ve svém působení na lidi. Nešlo jen tak sedět a neposlouchat. Hudba si našla všechny a všude. Ne moc rychlá, tak nějak tajemná a lákající, provokativní a zvláštní. Po tomhle výborném setu jsem zaslechl názory, že Marquis zahrál líp než Liner. Marquis byl taky chválen, že prý se od svého posledního setu hodně hodně zlepšil a někteří jej dokonce porovnávali se samotným Tokym a Marquis z toho nevyšel vůbec špatně, právě naopak.

Nějak kolem třetí ráno se k Marquisovi přidal Liner a hráli nějakou chvíli spolu v týmu. Hudba už zůstala pomalejší (až do konce party), ale vůbec to neškodilo. Už to sice nebylo tím svým způsobem zvláštní, jako když hrál Marquis sám, ale za poslech to rozhodně stálo. Nadcházející ráno si však začalo postupně vybírat svou daň a tak nakonec DJ Liner za mixpultem osaměl a dovedl nás do konce, který nastal o půl šesté.

Celkově byla tato akce úspěšná, úspěšnější než její první díl (i když v dalších řádcích tomu možná budu trochu protiřečit). Dostavilo se 280 lidí, kteří se nepochybně bavili. I animace na plátně, které jsme viděli minule, nám zůstaly. A objevil jsem taky nějakou cedulku “bodypainting, cena kolem 50 Kč”, kolem které se motalo pár lidí. Takže i takováhle novinka nás tady (mile) překvapila.

Ale jednu věc přece jen můžu vytknout. Po půlnoci nadobro zhasnul stroboskop, jediný zdroj světla, který uvnitř byl. Uvnitř nastala více méně tma a dál se museli všichni spokojit jen s animacemi, které sice nebyly ani trochu špatné, ale přece jenom blikající stroboskop nenahradí. Škoda, že pořadatelé neměli nic v záloze pro takové případy. Ale věřím, že příště se to už nestane.

Závěrem můžu říct jediné. Byla to jedna z nejlepších akcí (tedy až na nějaké maličkosti, z nichž nejpodstatnější je onen zmiňovaný stroboskop) kyjovského Šneckenhausu, to je jasné všem, kteří tam byli. A všichni, kteří poslouchali, taky vědí, že co se kvality hudební stránky týče, šlo o opravdu jednu z nejlepších akcí. Takže verdikt zní: 9/10

Text: Kryton

Line up

Muzzy, Paul Hawk, Mischa, Spud

Report

Byla to první ze seriálu tří prázdninových akcí Clubgroove, která se konala v kyjovském Šneckenhausu. Celá party se měla odehrávat v duchu malého klubu, čemuž svědčil počet DJů a také očekávání pořadatelů. Obávám se, že očekávání se bohužel nenaplnila.

Jako první hrál od devíti večer místní rezident, Paul Hawk. Okamžitě nasadil ostřejší rytmus, kterého se striktně držel. Jeho hudba byla však poněkud jiná, než obvykle. DJ ohlašoval změnu a té se všichni dočkali. Na začátku setu znělo hlavně tvrdší techno, ale navíc obohacené o napůl houseově, napůl minimalisticky znějící vokály. Zvláštní hudba se samozřejmě odrazila i na atmosféře, která už na začátku vypadala velice nadějně. To nejhorší však mělo teprve přijít.

Paulu Hawkovi ale změna stylu nevydržela až od konce a po chvíli se jeho set zvrhnul do tvrdého techna, které je pro něj typické. Podle reakcí tancujících lze usuzovat, že vliv na atmosféru byl více než pozitivní. Tvrdé, přímočaré a nekompromisní techno dávalo všem docela dost zabrat. A Paul Hawk si v tu chvíli musel za mixem připadat jako bůh.

O půl dvanácté došlo ke střídání. Nastoupil brněnský DJ Muzzy. Ačkoliv tento človíček povětšinou hrává měkký, příjemně poslechový i chytlavě taneční house, tentokrát mu nezbylo, než přistoupit na “kyjovské šílenství”. Muzzy ukázal, jak umí tekhouse. Bylo to tvrdší a rychlejší, ale stále ještě to byl tekhouse. Ono to vlastně ani nemohlo být dost dobře nic jiného vzhledem k tomu, co hrál před tím Paul Hawk.

Každopádně Muzzy obstál na výbornou. Nejenže předvedl nový, nikým neočekávaný a překvapující set, ale navíc “hrál pro lidi”. V těchto chvílích bylo na parketu tak plno, jak už dlouho ne. Atmosféra byla na vrcholu, ve Šneckenhausu to doslova vřelo.

K další výměně došlo ve tři čtvrtě na dvě. Muzzyho vystřídal DJ Mischa. Stejně jako oba jeho předchůdci i on se ve Šneckenhausu cítí jako doma. A bylo to znát i na jeho hudbě. Rychlé techno, ne příliš tvrdé či náročné, ale spíš svižné a všem přístupné na poslech, hlavně však k tanci.

DJ Mischa má rád Šneckenhaus a lidi ze Šneckenhausu mají rádi DJe Mischu. Začínalo se sice pomalu blížit ráno, ale těm uvnitř to zřejmě vůbec nevadilo. Plac zůstával i nadále plný, atmosféra se v podstatě ani nezměnila. Pařba pokračovala.

Mischa si však začal za mixem po chvíli připadat sám a tak si přizval kolegu, kamaráda a přítele ve zbrani, DJe Hubisse. Od tři čtvrtě na tři hráli jako DJ team a šlo jim to oběma velice dobře. Hudba jako taková se sice výrazně nezměnila (Hubissův styl hraní je velice podobný tomu, co hraje Mischa), ale druhý DJ přinesl jakési oživení do mixů, které teď zněly tak nějak uvolněněji a bezprostředněji. Atmosféra vlastně zůstala stejná, ale i tak začali někteří pohlížet do tváře novému úsvitu.

Když ve tři čtvrtě na čtyři začal hrát DJ Spud, bylo už i na place poznat, že ráno se blíží. Spudovo rychlé (i když se očekávalo spíš trochu pomalejší), snaživé a houpavě veselé techno bylo tím posledním, co mělo na téhle akci zaznít. Parket sice už prořídl, ale ti, co zůstali, ti si to užívali. A líbilo se jim to, protože zůstali až do úplného konce, který nastal po páté hodině ranní.

Celkově byla tato akce úspěšná. DJům se na ní líbilo, lidem se na ní líbilo (dostavilo se přes 220 nadšenců) i pořadatelům se na ní líbilo – sehnali pro nás velmi speciální stroboskop a “opravdové” animace na plátno, pódia byla samozřejmostí.

Tahle akce se dá docela dobře označit jako nejrychlejší party, která se kdy ve Šneckenhausu konala – průměrně se BPM točilo někde kolem čísla 150. Nebudu se však taky divit, jestliže se Clubgroove I. zapíše do podvědomí mnoha lidí (hlavně těch, kteří byli přítomni) jako jedna z nejlepších akcí, které se ve Šneckenhausu kdy konaly. Jediná škoda je, že venku téměř bez přestávky pršelo. Jinak si kromě té vody není na co stěžovat. (Možná mohlo někomu vadit, že je uvnitř docela dost vedro. To pak mohl vyběhnout ven na deštík a za chvíli zpátky… 🙂 ) Jediné, co zbývá dodat, je: 10/10.

Text: Kryton

Line up

Daho, Mr. Hyde, Sayko, Paul Hawk, Liner

Report

Další akce v kyjovském Šneckenhausu. Další, na které jsem nechyběl. A asi takhle to tam vypadalo. Dostavil jsem se standardně o půl osmé a standardně se venku zhruba půl hodiny čekalo. Naštěstí už je docela teplo, takže pohoda. Před devátou nás pustili dovnitř. Dvě pódia (která později sloužila bohužel hlavně k sezení), animace, světla, zkrátka vše bylo, jak pořadatelé slíbili. Začal jsem se těšit.

Pět minut po deváté večerní se pustil do hraní Mr. Hyde. Slyšel jsem ho v rádiu a byl jsem zvědavý, jak zní jeho velice osobitý styl hudby na party. Melodické a přitom monotónní, veselé a zároveň temné. Svým způsobem originální, vyvolávající trošku nostalgie a vzpomínek (připomínalo mi to hudbu, která se dala kdysi slyšet na rádiu FM4). Kamarádi nejdřív fňukali, že se jim to moc nelíbí, ale Mr. Hyde si je všechny dokázal získat svým podmanivě originálním stylem. Na první poslech možná tuctově nezajímavé, ale na ten druhý už pohlcující a vtahující techno vhodné jak k tanci, tak i k poslechu. Nevím jak kdo, ale já byl s Mr. Hydem naprosto spokojen.

V jedenáct začal se svým setem šneckenhausovský resident Paul Hawk. Už nějakou dobu si tady nezahrál v tuhle dobu a tak se na to náležitě těšil. Řekl bych, že to bylo znát i na tom, jak hrál. Jeho hudba je tvrdší, tentokrát však v sobě skrývala jakýsi nádech radosti. Bylo to svižné, hawkovsky tvrdé, ale přesto ne unavující, ne-li přímo násilné. Jak nad tím tak uvažuju, hudba vlastně dobře znázorňovala DJovu náladu, kterou mu nezkazil ani velice nepříjemný výpadek mixpultu. I přes to si Paul Hawk svůj set užil (a zakázal mi psát o osobních detailech. :o)

Po jedné hodině přišel na řadu DJ Daho. Desky střídal rychleji, než kdokoli z ostatních a bylo docela zajímavé sledovat, jak si s tím hraje. A opravdu si hrál. Za mixem se tvářil zcela vážně, s ledovým klidem měnil jeden vinyl za druhým. Výsledkem byl pozoruhodný set, na který se dalo dobře pařit. Když jsem se ale zaposlouchal, odkryly se mi další roviny Dahovy muziky. Rozhodně jsem se při tom poslechu nenudil. Stručně řečeno, tenhle DJ ví, jak zaujmout.

Ve tři ráno se konečně dostal ke slovu břeclavský DJ Say Co. Opět dokázal, že umí nejen drum`n`bass, ale taky techno. Řádil docela slušně (což je u něj naprosto obvyklé). Jeho set si v ničem nezadal s tím, co před chvílí předváděl Daho (tedy alespoň mě se to tak zdálo). Výšky, středy a basy se stále pohupovaly jako rozbouřené moře. Znělo to, jakoby DJ pořád točil korekcemi. Jenže na to snad ani nebyl čas. Jo, je pravda, že tak to může znít už přímo na desce, ale hrát takhle hodinu a půl… Opravdu nevím, jak tohle udělal.

O půl páté se už celá akce chýlila ke svému konci a za mix se postavil DJ Liner. Jeho vytvrdlosti bych sice asi k ránu vyměnil za něco trochu jiného, ale to ještě neznamená, že hrál špatně. Pokračoval v tom, co začali už jeho „kolegové“ před ním. A možná právě to bylo to, co mi nesedlo. Bohužel však nevím, jak to dopadlo, protože v pět jsem musel na autobus.

Sedm z deseti. Jenom sedm? Jo. Obsazení bylo opravdu silné, což je dobře (tedy pro mě). Jenže všichni tihle kluci hrají podobný styl, ne-li přímo desky (u Daha jsem zaregistroval hodně věcí, které tady hrávají Hawk, Mischa či Hubiss). A tohle byla potíž. Někomu se to možná líbí, já ale nějak nevím. Připadlo mi to takové pořád stejné, monotónní, snad až chladné. Samozřejmě, pokud vytrhnu ten který set z kontextu, je to paráda. Ale když to naskládám za sebe, začne mě to po čase unavovat. (Taky jsem jeden moment mírně zadřímal, což odpovídá.)

Možná že jsem v tom nebyl sám. Lidí přišlo „jen“ 170, což je poprvé, kdy nepřišlo víc lidí než minule (vyjma Free Tekkno Party). Daho se asi nezdál jako dostatečná hvězda a to je škoda. Nebo možná chyběl ten houseový rozjezd v podobě dvou či tří setů, nebo možná „větší“ jméno… Tak nevím.

Atmosféra se mi taky zdála taková chladnější, než obvykle. Jo, lidi se bavili, ale plac se začal víc plnit až po polovině setu Mr. Hydea, což není obvyklé, když zvážím, jak to tady vypadá normálně. Při Paulu Hawkovi to bylo asi nejlepší, při výpadku mixu se dokonce ozývalo velice pobouřené pískání. Pak už však nálada jen opadávala, i když během Dahova setu to ještě nebylo tak markantní. Pořád si říkám, proč to muselo dopadnout takhle a ne líp. Věřím, že tahle akce na to měla.

Text: Kryton

Line up

Pietro, Paul Hawk, Sayko, Liner, Hubiss, Mischa
Live: Peter Pea

Report

aneb Vzdejme hold!

Co by jeden čekal od akce, na kterou není žádné vstupné? Nevíte? Tak já vám to řeknu. Jen to nejlepší. Nevěříte? Uvidíte sami.

Na Šneckenhaus jsem se s kamarády dostavil po osmé hodině večerní a hned jsme mohli jít dovnitř. Ze začátku se ještě dolaďoval aparát a zhruba ve třičtvrtě na devět se k mixu postavil DJ Schrotty, majitel většiny těch šikovných mašinek, aby je na začátek trošku zahřál.

Zahřívačku ukončili Mischa s Hubissem, kteří se do toho v devět s nadšením pustili. Nutno říci, že to jejich nadšení bylo opravdu vidět. Snažili se, co to dalo a byli také podle toho náležitě odměněni plným placem (a to hráli od devíti do deseti!). Takhle vyvádět jsem ty dva ještě neslyšel. Jelikož se jim čas od času připletl pod ruku nějaký ten Surgeon, začal jsem mít docela obavy z toho, jak se to bude vyvíjet dál. A vyvíjelo se.

V deset začal hrát Say Co. Několik jeho setů jsem slyšel, takže jsem tak zhruba věděl, co očekávat. Taky že jsem se dočkal. Pohodová muzička, z níž přímo trčely slova “bude hůř”. Věděl, nebo aspoň minimálně tušil, co budou hrát jeho následovníci (že by z něj právě tohle udělalo živou legendu?) a jeho hraní tomu taky odpovídalo. Rozjížděl to, ale ne moc. No, rozjížděl, spíš přidával, protože co začali Mischa s Hubissem, to nebyl rozjezd ale nářez. Prostě, Say Co si zahrál a líbilo se to nám i jemu (jednak mi to sám říkal, jednak to bylo zcela evidentní).

Deset minut po jedenácté se ke slovu (potažmo ke gramcům) dostal Paul Hawk. My, kteří jeho sety známe, jsme věděli, co bude. A bylo. Vlastně nebylo. Co jsme čekali, toho jsme se nedočkali, protože to bylo ještě lepší. (Že by se kvalita jeho setů vyvíjela logaritmickou řadou?) Šneckenhaus, narvaný až po strop, se otřásal v základech. Děs a hrůza dostaly hmotnou podobu. Šílenství a davová hysterie se nám válely pod nohama. Taneční extáze a vytržení na nás odkapávalo ze stropu. Energie proudící z reproduktorů se dala krájet. Na gramcích se tvořila brána do jiné dimenze, která nás zcela pohltila…

Pět minut po půlnoci předal Paul Hawk hudební žezlo (vzhledem k atmosféře spíš trůn) Pietrovi. Marně jsem doufal, že nás nechá Pietro vydechnout. Nenechal. Hrál tak, že i Peter Pea s Paulem Hawkem (a snad i dalšími DJs) se neudrželi a s rukama nad hlavou pařili jak o život. Pietrova hudba si s ničím nezadala s předcházejícím výstupem Paula Hawka. Zhmotňující se tóny na nás dopadaly jako kapičky kyseliny a prožíraly se hluboko do našich duší. Vypláchnuté mozky se ztrácely v záplavě emocí vyvolaných nejrůznějšími zvuky. Šneckenhaus se pomalu ale jistě začal rozkládat na atomy. Jinak řečeno, Pietro umí. Jak říkal Paul Hawk – “technicky dokonalé”.

Pět minut po půl druhé Peter Pea uznal, že je načase. Jeho sety zná kdekdo a o to větší bylo naše (moje určitě) překvapení. Čekal jsem takové to typicky piwasovské pohodové techníčko. Kdepak. Brutální jízda nejtěžšího kalibru. Peter Pea si vyloženě liboval v těch překvapených, ale navýsost spokojených tvářích. V půlce setu mi zahuhlal do ucha něco na způsob: “A ten největší nářez teprve přijde!” Nikdy bych nečekal to, co se dělo pak. Jak to říct, no, měl pravdu. Svojí muzikou se nám snad vysmíval, nebo co. Rušil nás jednoho po druhém. Nejtemnější noční můry ožívaly, brána pekelná se otvírala. Totální destrukce Šnekáče pokračovala.

Pět minut před půl třetí přišel na řadu DJ Liner. Asi se mu nechtělo hrát samotnému, nebo co, prostě hrál s ním taky DJ Mischa. Liner obsluhoval dva gramce, Mischa třetí a pak i čtvrtý. To bylo poprvé, co byly využity všechny čtyři mašinky micinky. Trvalo to ale jen do půl čtvrté, pak hrál Liner už sám. Nevím, čím to, že ti dva hráli spolu, ale efekt to mělo (ještě aby ne). Šílenosti, které ti dva předváděli, působily jako příjemný odpočinek po tom, čím nás uzemnil Peter Pea. Tím nechci naznačit, že to za moc nestálo, právě naopak. Několikrát vypláchnuté mozky byly izolovány od zbytků těl, jiná nervová centra vypovídala službu. Šneckenhaus byl neopakovatelným způsobem rozložen, zrušen, anihilován, zničen.

Ve čtyři ráno se k mixu postavil Ian Pooly (nebo jak se jmenoval, to už fakt nevím). Hrál poslední a celé to šílenství zakončil odpovídajícím způsobem. Hrál pro neživé, nemrtvé, prohledával rozvaliny jejich duší, sklízel poslední zbytky zdravého rozumu na smetišti plném organických trosek a vraků. Ze Šneckenhausu zbyly jen ruiny. Nejlíp to bylo vidět o půl šesté, kdy se končilo.

Slovo závěrem. Jak odhadoval hlavní pořadatel – firma Groovy Sequent, dostavilo se přes tři sta lidí. Já tvrdím, že je to docela dobře možné. Akce splnila své nepsané poselství – party nemusí být vždy jen o penězích a o tom, kolik lidí přijde, aby se pořadatelům vrátily náklady, případně aby ještě vydělali. Jenže peníze vládnou světu, proto buďme vděční za každou “free party”. Za takovou akcí totiž stojí několik dobrých duší, které do toho dají své finance a jediné, co z toho mají, je právě ta party. A pokud se pořadatelé takové akce domluví se svými známými, kteří jsou náhodou DJs a zastávají stejný názor, pak právě hraní “zadarmo” může pro ně být stimulem k vynikajícím výkonům. Nepřehlížejte takové akce, mají hodně do sebe. Až bude mít Free Tekkno Party za rok pokračování, já tam rozhodně budu. Prvnímu dílu dávám deset z deseti.

Text: Kryton

Line up

Orbith, Paul Hawk, Liner, Kaiser Soze, Mischa & Hubiss

Report

Byl jsem na Headway Phase 2. Chcete vědět, jaké to bylo? Ke Šnekáči jsem dorazil i s kamarády o čtvrt na devět. Dovnitř se ještě nepouštělo, takže jsem musel počkat venku. Po chvíli jsem si všiml, že přišel DJ Liner a ve tři čtvrtě na devět se zevnitř začaly ozývat první zvuky.

Za patnáct minut nás pustili dovnitř a za malou chvíli jsem se dozvěděl, že Liner hraje bez odposlechů, protože Mischa s Hubissem ještě nepřivezli zesilovač. Ve čtvrt na devět nakonec dorazili a všem spadnul kámen ze srdce. (Hubiss říkal, že se zpozdili proto, že Mischova holka nevěděla, co na sebe. Jak banální!) S plně funkčními odposlechy Liner upustil od pomalých a nejistých rytmů a konečně se rozehrál. Takové to jeho dobré techno, na Linera nic překvapivého. Lidi se rozjeli a začínalo to vypadat slibně.

Liner si to hraní ale určitě moc neužil, protože o půl desáté se do toho pustil Paul Hawk. Kdo si ho pamatoval z Tekloopu (tak jako já), ten něco očekával a zklamaný rozhodně nebyl. Na Tekloopu to byl Jeff Mills, tentokrát to odnesl Surgeon. Jakmile se na gramcech roztočilo něco od něj, ruce šly nahoru přímo samy. A to se dělo skoro pořád. Jinak řečeno ruce byly dole asi dvakrát na pět minut. Klidně budu tvrdit, že tohle byl najlepší set na celé party.

Technicky bezchybný sice nebyl, asi dvakrát nepěkné přeskočení a poslední deska s opačným beatem, ale i tak právě Paul Hawk vytvořil na celé akci nejlepší atmosféru. K tomu mu taky trochu dopomohl jeho kamarád MC Soldik se svým vydatným MCingem. Sám DJ si ale atmosféry zřejmě moc nevšímal, protože mi tvrdil že to mohlo být lepší (jenže lepší to může být vždycky). Druhá strana mince – majitel firmy Groovy Sequent mi tvrdil, že DJ musel být nastřelený, jinak nemohl zahrát tak dobře. Tak nevím…

O půlnoci začal hrát DJ Orbith. Nehrál vůbec špatně, to ne. Ze začátku to vypadalo dost slibně, ale atmosféra po chvíli začala upadat (bohužel). Plac sice brázdný nebyl ani na chvilku (jak jsem zjistil, přišlo 140 lidí), ale ta atmosféra už prostě nebyla taková, jako dřív. V tomhle směru mě Orbith trošku zklamal, ale jak mi tvrdil, hrálo se mu dobře. (Druhá strana mince – připadlo mi to jako naučená fráze, jakou se zbavit otravného recenzenta.) Ve dvě se k mixu postavil Kaiser Soze. Nebylo to nic extra zajímavého, ale taky to nebylo nic špatného. Kaiser Soze se tak nějak držel toho, co před ním začal Orbith. Lidi si sice zapařili, já jsem ale od něj čekal něco víc.

Po Kaiser Sozem začali po půl čtvrté hrát Mischa s Hubissem. Když hrají každý zvlášť, nejsou sice špatní (takové to obyčejně průměrné techno, nic převratného), ale tohle bylo fakt lepší. Mixy byly takové onačejší a desky do obou DJs byly zajímavě pomíchané. A měli jsme i special go-go by DJ Mischa. (Později jsem se dozvěděl, že byl úplně našrot, čemuž ty jeho figury tak nějak odpovídaly.) Mischa a Hubiss nejsou špatní DJs (ale slyšel jsem už lepší), ale jako DJ teamu jim to šlape fakt líp. Dokonalí ale nebyli. Mischu jsem viděl pěkně nadávat, když se mu nepodařil mix tak, jak chtěl. A Hubiss na mě taky nějak divně pokukoval, jakoby měl strach, co o nich napíšu… Jak party dopadla, bohužel nevím. Musel jsem odejít ještě před koncem, čili před pátou.

Takže to shrnu. Party má ode mě šest z deseti. Nejvíce zazářil Paul Hawk a Orbith s Kaiser Sozem mě tak trochu zklamali. Ale na druhou stranu lidí přišlo víc, než minule, což je na Šnekáč úspěch. Nebylo to špatné, ale kdyby se Orbith s Kaiser Sozem víc snažili, mohlo to být lepší. No, snad příště.

Text: Kryton
Fotky: Remaze

Line up

Peter Pea, Liner, Paul Hawk, SayKo

Line up

Liner, Paul hawk, Schrotty, HooBy

Fotky: Remaze

Line up

Paul Hawk, Liner, Schrotty
Live: Peter Pea

Line up

Paul Hawk, Mischa, Hubiss, Schrotty