Štítek: house

Line up

Muzzy, Vik, Paul Hawk, XcentriX (Peter Pea Vs. DJ Liner), Mischa & Hubiss

Report

Konalo se to v kyjovském Šneckenhausu. A když se tam něco podobného koná, já tam musím být taky, abych mohl vyprávět, jaké to bylo. Nuže slyšte. S kamarády jsme přišli tradičně po osmé hodině a vypadalo to, že nic.
Ticho, tma. Jedinými známkami života byly svítící okna protější hospody a pár lidí čekajících ve dvoře. Pak se odkudsi objevil jeden z pořadatelů a ochotně mi sdělil, že technika měla menší zpoždění, takže teprve teď se zapojuje mix a máme jim dát prý ještě tak hodinku. A taky že jo. V devět se dveře otevřely a již se zvětšivší čekající dav včetně mě byl vpuštěn dovnitř. A měli jsme nová razítka – vysmaženě vypadající krávu, která se na mě směje ještě teď.

Vevnitř zatím vrtěl vinyly Paul Hawk, aby se doladily poslední detaily a poněkud opozdivší se Koala (asi to nemohl najít) stihl dorazit. Interiér vypadal podobně jako minule. Samozřejmě pódium (na kterém se pařilo fakt skvěle, zkoušel ho se mnou i Peter Pea), tři gramce, počítač, dva mixy plus ten „goliáš“, který tady byl i posledně a nějaká přerostlá reprosoustava, kterou jsem tady ještě neviděl. A nesmím zapomenout na dvě televize, na kterých jsme mohli sledovat jakési animace (nic extra, ale bohatě postačily). Doneslo se mi, že ty obrázky jedou z PlayStation, ale nevím. Každopádně animace v televizi, to je novinka. Plátno by bylo na Šnekáči asi jen těžko k umístění a dvě TV účel bohatě splní.

O půl desáté se Koala, náhrada za nemocného Vika, konečně dostavil a hned šel na to. Začátkový set. Pohodová, chytlavá muzika úspěšně plnila parket. Trochu pomalejší rytmus, nic náročného, co by lidi hned na začátek utahalo. Dalo se to poslouchat i pařit na to. Až byl parket poněkud zaplněný, Koala si začal hrát s deskami trošku víc a už o půl jedenácté (!) se poprvé začal ozývat křik a pískání. Pak chvilku nic a při dalším zvukovém podnětu zase znova. Čekal jsem, že zahraje něco jiného, než co předvedl. Byl jsem sice překvapen, ale nic světoborného to nebylo. Prostě takové akorát.

Po půl jedenácté začal hrát DJ Muzzy. Jeho styl mám osobně docela rád. Tentokrát to ale nebyl takový ten jeho květinkový house. Bylo to tvrdší a převážně o rytmu. Ale Muzzy se svým květnatým samplům stejně neubránil, a tak mu sem tam prosákly do jinak docela dupavého setu. Alespoň to nebylo pořád o tom samém, změna přišla příjemně vhod

Deset minut před půl druhou řekli XcentriX „dost“ a dali se do toho. A šlo jim to ne zrovna špatně. Docela nabušený rytmus vhodně proložený smyčkami různě se měnícími, to byla ta pravá voda na kyjovský techno mlýn. Na place to vřelo a není se čemu divit. Ale abych Linera a Petera Pea moc nepřechválil. Sem tam nějaký ten mix zněl trochu divně, ale to jsou mouchy, které ti dva jistě časem vychytají. Jedna věc mi ale fakt neseděla. Kluci asi tak v půlce setu poněkud zrychlili. Nebylo to sice špatné, ale upřímně – obešel bych se bez toho. Navíc k tomu Liner vybral docela známou věc, která pomaleji zní opravdu líp. Ale jak říkám, vyloženě špatné to nebylo. Ve směru XcentriX vidím docela světlé zítřky. Až pánové vypilují detaily, máme se na co těšit, řekl bych. Ale třeba jen měli tentokrát smůlu, a normálně jim to jde líp, kdo ví…

Ve dvě třicet ráno vystřídal duo XcentriX DJ Paul Hawk. Pár hodin před tím jsme si s ním a pár kamarády (Mischa, Hubiss,…:0) před Šnekáčem povídali. Hawk předpokládal, že už z lidí moc nedostane, že budou utahaní, protože uvnitř to fakt slušně jelo. Omyl. Proč je Paul Hawk ve Šneckenhausu rezidentem? Přijďte si ho poslechnout, uvidíte sami. Atmosféra, kterou vytvořili už Liner a Peter Pea, vůbec neopadávala. Šílenství pokračovalo prakticky bez přestávky a postupující ručičky na hodinkách na to neměly pražádný vliv. Lidi křičeli a pískali a Paul Hawk v podstatě jen točil korekcemi (ne že by neměl co hrát, naopak). Prostě jeho klasika.

Po čtvrté hodině nás přišli svou hudbou oblažit Mischa s Hubissem jako DJ team. Jeden by čekal, že jako poslední trošku zvolní a dají nám odpočinout. A oni místo toho drželi tempo a hráli si vesele dál. Ze začátku jim to i vycházelo, dávali nám pěkně zabrat. Ale nic naplat, v pět ráno už bylo i na place poznat, kolik je hodin. Prázdný sice nebyl, ale docela prořídl. Co bylo dál, už bohužel nevím. Musel jsem jít na autobus.

Mno, devět z deseti. Já osobně si nemám na co stěžovat (dlouho jsem si takhle nazapařil), ale naprosto dokonalé to taky nebylo. Daly by se vychytat nějaké maličkosti, sem tam něco nového, ať ty akce nejsou jedna jak druhá. Jo, já vím, tentokrát byly animace, což fakt oceňuji jako dobrý nápad a taky doufám, že do příště o ně nepřijdeme. Možná by to chtělo trochu obměnit světelný arzenál, co já vím… Ať už tak či tak, přišlo 170 lidí. Je vidět, že ti, co sem přijdou, chtějí se bavit a taky se baví.

Když jsem se jeden moment větral venku, náhodou jsem zaslechl jeden pár, jak si Šneckenhaus chválí. Hmm. Chodím sem od začátku. Na první akci bylo snad 50 lidí (pokud to není moc).Na každé akci je víc lidí, než na předcházející (s výjimkou Free Tekkno Party). Vyvíjí se to. Slibně se to vyvíjí.

Text: Kryton
Fotky: Remaze

Line up

Poprednny (sk), Benko (sk), Svet-Lux (sk), Liner, Paul Hawk

Report

Zase jednou se konala party v kyjovském Šneckenhausu. Já tam byl a takhle to tam vypadalo. U Šnekáče jsem byl s kamarády po osmé a museli jsme chvilku čekat, než nás pustí dovnitř. Ze všeho nejdřív jsem si všiml, že mají více světel, než je obvyklé (obvykle bliká několik stroboskopů). U zdí stálo několik “krabic”, jakože pódií, které si někdo mohl pamatovat z některých dřívějších akcí. Ty krabice byly ke konci využity ani ne k tanci, jako spíš k sezení. A vůbec poprvé se ve Šneckenhausu objevily dekorace. Sice takové nic extra, ale postačovaly. A abych nezapomněl, šel jsem se podívat za DJs a ten mixák, který tam měli, to byl teda kus! Plus ještě k tomu tři gramce. To bude něco.

Poslední úpravy byly dokončeny a v devět začal hrát DJ Poprednny. Byl to house, ale takový jiný house než to, co známe od Vika nebo jemu podobných z Brna. Nevěděl jsem, co od Poprednnyho mám čekat a byl jsem docela příjemně překvapen. Navíc když pustil moji oblíbenou Groove Armadu… No. Slovenský house je prostě jiný než brněnský a teď už vidím, že stojí za poslech.

Jedenáctá hodina odbila a k mixu se postavil DJ Benko. Lidi roztancovaní Poprednnyho variací na house se nejspíš těšili právě na něj. A Benko hrál. Nutno říci, že se mi jeho sety na party zdály pokaždé takové jakési divné, ale v rádiu (House mix na rádiu Forte, už se nevysílá) se mi vždycky líbil. To, co Benko předvedl, něco takového jsem od něj slyšel poprvé. Jakoby mu někdo vykládal o tom, jaké to ve Šnekáči bývá v nejlepších okamžicích a a on tak hrál skoro od začátku. Čas odpovídal tomu, že lidi se chtěli bavit a taky se bavili.

Z beden se line naprosto monotónní smyčka a někdo začne křičet. Ostatní (potažmo skoro všichni) se přidají. Bez sebemenšího hudebního podnětu. Pak ticho. Za pár vteřin přijde mix a celé je to zpět. Šílející dav, ruce nahoře, rytmus nejen v nohách, mráz běhající po zádech, energie kdejaké hitovky dávkovaná každému zvlášť, tak nějak vyváděl DJ Benko v Kyjově.

V jednu hodinu ráno Benka střídal DJ Svet-lux. A kdo neviděl za gramce, střídání ani nezaznamenal. Svet-lux držel štafetu a pokračoval v tom, co Benko načal. Hudba sice doznala malé změny, už to nebylo tak monotónní (jednotlivé desky myslím), ale atmosféra se držela na stejné úrovni. Téměř při každém mixu se ozýval křik, neochabující rytmus stále bušil do každého a všech, stále se dalo skvěle pařit. Prostě dobrá jízda.

O půl třetí přišel na řadu DJ Liner. Znám jeho sety, a tak jsem zhruba věděl, co mám čekat. Ale on ne. Jak mi říkal kamarád, “takhle jsem ho ještě hrát neslyšel”. Což bylo nejen pro mě za tuhle party druhé překvapení. Liner hrál velice zvláštně a velice jinak. Jakoby si jeho mysl poletovala bůhví kde a nás tam brala se sebou. Nemám nejmenší ponětí, k čemu ten set přirovnat, jak to popsat líp. Tenhle výstup si prostě budu pamatovat, to je jisté.

Po půl čtvrté se dostal ke slovu Paul Hawk. Jako jediný hrál tak, “že všechny tři šavle byly nahoře” (jeho slova). Tentokrát se ale nekonalo nic převratného. Standardní hawkovská kvalita. Jediná potíž byla v tom, že už bylo vlastně ráno a lidi začali pomalu odpadávat. Od páté se Paul Hawk začal střídat s Linerem podle hesla “každý chvilku tahá pilku”. Mělo to takhle pokračovat až do šesti, kdy byl konec. Já s kamarády musel jít už v pět.

Devět z deseti. Party se velice podobala předcházející Free Tekkno Party s tím rozdílem, že přišlo jen 160 lidí. Atmosféra byla stejně skvělá, bylo vidět, že přítomní se baví, což bylo účelem. Podle mě není co dodat. Nebýt konkurenční akce v Mutěnicích (což je vlastně “za rohem”), přišlo by víc lidí. A právě tady je ten malinkatý háček. Kdyby nás tam bylo kolem dvou set, bylo by to lepší, plac by se udržel déle plný. Jinak si není na co stěžovat. To je celé.

Text: Kryton
Fotky: Remaze

Line up

Muzzy, Vik, Paul Hawk, Miss Renny, Liner

Report

Akce Tekloop se konala v pátek 24. září. Vypravil jsem se na ni hlavně kvůli mému favoritu, Paulu Hawkovi. S očekáváním mírně podprůměrné akce (tak čtyři z deseti) jsem do Kyjova dorazil kolem osmé hodiny večerní. Tehdy jsem ještě netušil, že má očekávání budou asi dvojnásobně naplněna. Nejdřív jsme s kamarády trochu pokecali v letní zahradě, která je jako stvořená pro pěstování zeleniny, a pár minut po deváté to konečně vypuklo.

Ze začátku si do gramců rýpnul skoro každý, kdo šel okolo, jenže asi za pět minut dorazili Vik s Muzzym a nebylo ani čtvrt na deset, když se právě Muzzy postavil za mix. Nevysoký, vysmátý střízlík s copánkem, prostě DJ Muzzy. Čekal jsem od něj pohodový house stejně jako mí kamarádi, a stejně jako oni jsem byl celkem překvapen. Vůbec mi to nepřipadalo pohodové. Rytmus kolem 130 BPM mi přímo vnucoval něco jako „Pojď pařit“. Ne moc pomalé, aby to nenudilo, ne moc rychlé, aby to neunavilo. Set na začátekjako stvořený lidi krásně rozehřál. Nádherně uvolněný rytmus pulzoval nejen v reprobednách, ale taky v mé hrudi a květnaté samply mě osvěžovaly jako vlahý, letní, drobný deštík. Muzzy nám ukázal nový, jiný a velmi zajímavý způsob, jak se dívat na house.

Po jedenácté hodině Muzzyho vystřídal DJ Vik. Lidi si snad rozdílu ani nevšimli, mně to ale připadalo takové více pohodové. Dobře se to poslouchalo, i když se mi to zdálo takové víc sušší. Tento názor jsem však asi sdílel sám, protože už tak dost rozjetí lidi na parketu začali místy i vřískat. Takže abych Vika shrnul, mě moc nezaujal. Ale to ještě neznamená, že někomu jinému by se nelíbil, protože Vik opravdu umí.

Po Vikově houseu nastoupilo dupavé techno made in Paul Hawk. A právě Paul Hawk vyvolal první větší „hudební orgasmus“. Když se roztočil jeden z vinylů od Jeffa Millse, lidi šíleli. Nemám slov, abych to popsal. Prchavý, jedinečný okamžik hudební extáze, který odezněl s dalším následujícím mixem. Ta prchavost a jedinečnost sice není na místě, protože takových vrcholů pak přišlo ještě několik, ale žádný z nich se už nevyrovnal tomuhle orgasmu, tedy až na jednu výjimku. Můžu říct, že tenhle technicky bezchybný set byl zatím asi tím nejlepším, co jsem od Paula Hawka slyšel (a jeho setů jsem slyšel celkem dost). Sám DJ byl zřejmě velmi podobného názoru, o čemž mě přesvědčil jeho úsměv a dobrá nálada, kterou u něj zaznamenávám, když je s něčím opravdu spokojený. Na druhou stranu ale musím připustit, že ke konci tohoto setu se lidi začali pomalu trousit z parketu pryč. Snad únava, snad jim to už připadalo monotónní, ne-li nudné.

Ať už tak či tak, Hawkovu dupárnu vystřídala kolem půl třetí Miss Reny. Její deep house dostal podle mě poněkud nevděčnou roli. Před Renčou znělo Hawkovo místy poněkud brainwashingové techno a po ní měl přijít DJ Liner, místní (figurka) hvězda (s dobrou trávou). Někdo si chtěl počkat na Linera, někdo se šel po Hawkově nářezu vyvětrat ven, jako jsem to udělal i já. Ale i tak nehrála Miss Reny pro prázdný plac. Poklidný house vhodný na odpočinek. Jenže všeho moc škodí, a tak jsem začal, omámen poklidným rytmem, po chvilce dřímat. No jo, prostě odpočinek.

Co mě ale probralo, byl fakt, že se před půl čtvrtou kolem Miss Reny začal motat kdosi v bílém tričku. No a když se s Renčou vyměnili u mixu, to už jsem nevydržel a začal se vyptávat. Ke svému překvapení jsem zjistil, že to není nikdo jiný než Enter the K, což mi pak potvrdila i jedna deska, kterou znám jen z jeho mixů. A právě ta vyvolala druhý hudební orgasmus. Bylo to snad ještě lepší, než když Paul Hawk hrál Jeffa Millse. Ti kdo tam byli, ti vědí, jak nepopsatelné to v tu chvíli bylo. K Enterovi není co dodat. Můžu snad jen škodolibě připomenout, že dvakrát zněl jeho mix opravdu divně, nad čímž sám DJ jen rozmrzele a znechuceně zavrtěl hlavou.

Po čtvrté hodině ráno nastal konečně Linerův čas. Chvíli mu to sice trvalo, ale asi za půl hodiny se Liner docela dobře rozehrál a pak už to smažil tak, jak to umí snad jen on. Stinnou stránkou byla vcelku pozdní hodina, takže lidi už byli celkem utahaní no a já nakonec taky. Plac sice prázdný nebyl, ale i tak jsem se raději v pět hodin ráno vydal na autobus.

Jak shrnout celou party? Akce ve Šneckenhausu většinou končily tak kolem třetí či čtvrté hodiny ranní a tentokrát jsem odešel ještě před koncem, což je podle mě úspěch. O lidi taky nouze nebyla, jak tomu bývalo dřív. Podle mě to byla zatím nejlepší party v kyjovském Šneckenhausu, takže nezbývá než dodat, aby pořadatelé neusnuli na vavřínech. Mám-li citovat jednoho mého kamaráda, bylo to lepší, než jsem čekal. Takže Kyjovu se snad konečně blýská na lepší časy.

Text: Kryton